Slovenští kapucíni na misi v zemi ohně a ledu...

Přibližně 90 % obyvatel Islandu je nominálně členem nějaké luteránské církve. 80 % připadá na Národní církev Islandu, která je oficiálně státní církví, zbytek na menší „svobodné“ luteránské církve. Praktikujících věřících, kteří navštěvují kostel, je však velmi málo, podobně jako v dalších skandinávských zemích. Katolíci zde tvoří malou menšinu (2,5 % obyvatel), stejně jako menší protestantské církve. Uzemí státu pokrývá diecéze Reykjavík. Diecéze má v současné době 5 farností: Reykjavík – katedrála, Reykjavík – Stella Maris, Hafnarfjörður – sv. Josef, Akureyri – sv. Petr, Reyðarfjörður - farnost sv. Torlaka. Na severozápadním pobřeží ostrova má také diecéze tři duchovní správy: Keflavík, Stykkisholmur a Ísafjörður. Od prosince má být otevřena duchovní správa v Egilsstaðiru, kam přejdou dvě sestřičky z Akureyri. Na každém z těchto míst se nachází kněz. Svoji působnost zde má i pět ženských řeholných komunit: klauzurní karmelitánky (Hafnarfjörður), sestry z Mexika na Biskupském úřadě, Misionářsky lásky (Reykjavík), modré sestřičky z Argentíny (Stykkisholmur), činné karmelitánky (Akureyri). Diecéze má jednoho seminaristu, který studuje v Polsku. Islandští biskupové jsou členy Skandinávské biskupské konference (Sdružuje katolické biskupy Severských zemí: Švédska, Norska, Finska, Dánska a Islandu.). Otec biskup Mons. Johanes Gijsen měl velký zájem, aby na východě země vznikl oporný bod, ze kterého by se šířila milost Eucharistického Krista. Vzpomíná bratr Krišpín… Nedávno ma kontaktoval br. Marek, sekretár Generála. Chcel, aby sme stanovili deň príchodu bratov na Island. Stanovili sme ho na 15. novembra 2004, kedy tam prišiel náš prvý brat. Pri tomto dátume sa mi vybavil celosvetový Eucharistický kongres v Guadalajare v Mexiku, kde sv. otec Ján Pavol II vyhlásil rok Eucharistie. Bolo to mesiac pred príchodom bratov na Island. Ak si položíme otázku, čo je cieľom misie na východe Islandu, aké bude poslanie nás alebo niekoho iného v tejto časti ostrova? Dovolím si tvrdiť, že podstatou tejto misie je obnovenie prítomnosti Eucharistického Krista, ktorý bol odtiaľ vyhnaný a v Roku Eucharistie sa vracia na východ ostrova, kde historicky sídlil. On je prvý a jediný misionár. Je pre mňa vyznamenaním, že prvé miesto na východe, kde sa vráti, bude veľmi pravdepodobne naša kláštorná kaplnka. O dva roky později začali Kapucíni ze Slovenska psát novou kapitolu svých dějin… Dne 28. července 2007 otec biskup v průběhu slavnostní bohoslužby posvětil kapličku a klášter Nanebevzetí Pána v rybářské vesnici Reyðarfjörður (20 km od města Egilsstaðir), a svěřil slovenským kapucínům správu celé východní oblasti, tedy více než 8300 km². Jak bratři tak velké území spravují? Nemají to vůbec jednoduché, jejich nedílnou součástí výbavy je automobil 4x4. Když přijde zima do některých oblastí se ztěží dostávají. Telefonicky dají vědět věřícím, kdy a kde bude mše svatá, která se koná nezřídka kdy u někoho doma, v rybářské fabrice či v pronajatém luteránském kostelíku. Osobně jsem měla možnost se potkat s bratrem Peterem Kováčikem, nedalo mi se ho zeptat na pár otázek… Peťo, odkud pocházíš? Narodený v Žiline, býval som vo Veľkom Rovnom, potom sme sa presťahovali na Záhorie, do Vysokej Pri Morave. Odtiaľ som odišiel do rehole. Jaké je Tvé původní povolání? Stolár- nábytkový Co Tě vedlo k tomu, že si se stal kapucínským mnichem? Veľa našich bratov nemá rado slovo mních:-). Hovorme teda radšej o bratoch. To je na dlhšie a aj tak každému hovorím, že pokiaľ sa mu nestane to isté, nežiadam, aby mi uveril:-). Bol to Boží hlas. Počul som ho jedného dňa v mojom srdci: Ak chceš, poď za mnou. Skrátene- a ja som išiel. Jak reagovali Tví blízcí a rodina na to, když si jim oznámil, že se chceš stát bratrem? Rôzne- plačom, lákaním späť, tichým mlčaním, radou… Proč slovenští mniši, a právě na východním pobřeží Islandu? Náš rád sa delí na provincie. A v Slovenskej provincii dozrela myšlienka i bratia, otvorení na misijné pôsobenie. A tak sa hľadalo miesto. Ponúk bolo viacero. A keď už dozrelo, že Island, tak vtedajší pán biskup J. Gijsen nás prosil, aby sme predĺžili mníšsku tradíciu ostrova. A k tomu na východe ostrova už 450 rokov nebol stály katolícky kňaz, stavali sad ve veľké stavby- Kárahnjúkar a Alcoa s veľkým počtom pracovníkov katolického vyznania, ktorí potrebovali duchovnú asistenciu. Poznámka: Alcoa – hliníková huť, čerpající energii z kontroverzní vodní elektrárny Kárahnjúkar Jak dlouhou už na Islandu pobýváte? Kolik je vás celkem na misi v současné době? David 5 rokov, ja a Krišpín via ako 2 roky. Teda v súčastnosti sme traja, Dávid Tencer, Krišpín Vladimír Nociar a Peter Kováčik. Cíl vaší mise? Dva: Implantatio ordinis:-), čiže osadenie rádu na novom území a popritom pomoc miestnej cirkvi- najmä personálne. Jak dlouho mise potrvá? Vrátíte se někdy domů na Slovensko? O tom rozhoduje kapitula. To je zhromaždenie všetkých bratov s doživotnými sľubmi, ktoré býva raz za tri roky. Zatiaľ je rozhodnuté, že môžeme pokračovať. A na Slovensko sa dostať už dnes nie je problém. Ale ak myslíš, či navždy, tak neradi by sme, je nám tu dobre:-). Jak často jezdíte domů? Ako kto. Miestnym zvykom je raz za rok. Ale v podstate vždy, keď je závažný dôvod. Jaké byly Tvé první pocity,když jsi přiletěl na Island, neznal si jazyk, tamní kulturu, chování lidí, zvyky,atd. Bylo težké se aklimatizovat v této zcela odlišné zemi? No, keď som prvý krát pristál v Keflavíku za dažďa a presúval sa cez lávové pole, tak sa mi aj slzy zaleskli v oku- vari toto je ten Island? Ale aklimatizácia prebehla veľmi rýchlo, ja si rýchlo zvykám:-) na nové krajobrazy. Pociťoval jsi či pociťuješ jazykovou bariéru? Ja som pociťoval bariéru a ešte sa sem- tam objaví, ale už vyrážam na cesty bez slovníka, už sa dohodnem rukami- nohami:-). V čem jsou seveřané podle Tebe jiní, a co máš s nimi společného? Na prvé stretnutie sú uzavretejší, ženy akoby pristupovali s pocitom nadradenosti. A spoločné? Láska k spevu. Nastala někdy nějaká situace, kdy sis řekl, tak tohle se může stát jenom na Islandu, nebo tohle může vymyslet jenom Islanďan? Veľakrát, najmä pri stretnutiach dohodnutých na presný čas. Proste, ak máte stretnutie, pre Islanďana to znamená, že vtedy odchádza z domu:-). Svoji „základnu“ máte ve městečku Reydarfjördur, jak vypadá váš pracovní den? Spoločný začiatok o 8.- ej- v kaplnke, modlitba breviára a rozjímanie. O 9.- ej raňajky, potom každý po svojom- David je kuchár, tak niečo navarí; je aj správcom farnosti sv. Torlaka, tak si pripravuje veci na prípravu k sviatostiam. Krišpín je náš predstavený, který je zároveň členom medinárodnej komisie pre solidaritu v ráde. Tak je často prepojený cez internet s ostatnými. Okrem toho prekladá články z taliančiny. A ešte pomáha, kde treba a zásobuje kuchyňu rybami. Ja sa učím a vybavím si poštu. O 12.45 je obedná modlitba a po nej obed. Po obede zas každý po svojom. David väčšinou na cestách, ja v dielni, či iných prácach. O 17.- ej večerná modlitba, ďalej ruženec a svätá omša. Po nej dáke správy v televízii, večera, možno návštevy, možno rybačka, možno kniha…. O 22.- ej záverečná modlitba dňa. Co patří k vybavení kapucínského mnicha na Islandu? A čo patrí k výbave? Rôzne. Dispozícia pre dobrú náladu, chuť modliť sa… Z tých svetských vecí asi udica a primerané oblečenie. Čím se liší islandská svatá mše? Svätá omša nie je islandská, ale po islandsky. A teda po katolícky ako všade na svete. Aj kto nerozumie nestratí sa při jej sledovaní. Jak trávíte dny volna a vaše koníčky, kterým se bez problémů můžete na Islandu věnovat? Nepoznáme dni voľna:-). Ja osobne sa veľmi rád venujem plávaniu a čvachtaniu sa v miestnych vodách. Udržiavajú telesnú kondíciu. Koníčky skôr odbudli, konečne začal reálny život, tu sa nie je za koho skryť. Ale pribudlo trebárs zháňanie potravy- rybárčením- to mnohí môžu považovať za koníčka. Co pro Tebe osobně znamená Island? Miesto, kam ma poslal Boh. A On nechce nikdy človeku zle. A tak aj mne je tu výborne. Myslím, že Island je zem, na ktorú Pán Boh dal z každej krásy sveta kúsok. Na závěr našeho rozhovoru… Máš nějakou veselou příhodu? Niekoľko. Napríklad keď som naposledy išiel do Keflavíku na letisko, ako zvyčajne som bral stopárov. Ten deň to boli stopárky. Zo 4- och boli tri Češky a jedna Maďarka. Takže len kúsok od Slovenska:-). Fotografie poskytli bratři ze svého archívu