Inslandský kůň – Pólar hestar

Vzrůstem připomínající poníka, přesto unese dospělého člověka... Islandský kůň je plemeno, které žije na Islandu od poloviny roku 800, kdy byl na ostrov přivezen vikinskými osadníky. Ingólfur Arnarsson, první islandský usedlík, se vydal z Norska na své lodi směrem na Island pouze s tím, co on a jeho společníci nezbytně potřebovali na přežití v jejich nové domovině. Snad nejdůležitější částí nákladu bylo několik kusů plemene malého, ale statného koně. Tato zvířata se ukázala jako přímo zrozená pro extrémní podmínky nehostinného Islandu. Povaha islandského koně se vyznačuje pracovitostí, radostí z pohybu i z přítomnosti člověka. Islandský kůň (v islandském jazyce polar hestar) je velmi čistá rasa, na Islandu nedošlo k jejich křižení více než tisíc let. Kůň unese přibližně třetinu své váhy, můsí být však alespoň čtyřletý, aby byl schopen unést dospělou osobu. Islandští koně se nejčastěji chovají polodivoce, pastvinu mají k dispozici po většinu roku více než sporou. Jen zřídka kdy jsou přikrmováni rybami – konkrétně sledi. Koně jsou mimořádní ve svých pěti odlišných způsobech chůze. Kromě chůze, klusu a cvalu umí islandský kůň také tölt a některý též skeið (mimochod). Skeið je chod, při kterém kůň pohybuje oběma nohama na jedné straně současně. Tölt je krok ve čtyřčtvrtečním taktu se stejnými intervaly a s krokem zadní levá, přední levá a zadní pravá, přední pravá. Jezdec přitom sedí pohodlně v sedle. Kupní cena těchto koní na dražbách dosahuje často vyšší částky než u jiných plemen. Většina milovníků těchto zvířat přijíždí na Island, aby si mohli vychutnat krásu jízdy v jejich sedle. Vydávají se za dobrodružstvím po původních a dodnes velmi zachovalých vikingských stezkách. Společně s kvalifikovanými průvodci se vydávají na jedno až třicetidenní výpravy po stezkách, jež jsou nedotčeny lidskou nohou. Na Islandu si místní lidé rovněž potrpí na přehlídky a soutěže. Existuje zde 40 jezdeckých klubů. Největší rovinové dostihy se pořádají v hlavním městě Reykjavíku. Cvalové dostihy jsou na vzdálenost 300, 400, 800 a 1500 metrů. Je zajimavé, že dostihy v klusu se běhají pod sedlem, a to na 250 metrů. Pořádají se i steeplechasse (dostihy s překážkami). Rychlost závodního mimochodu (rennpassu) je úžasná, až padesát kilometrů v hodině. Pak se koně tohoto druhu chovají také výhradně na maso. Koňské maso je hlavní součástí jídelníčku Islanďanů, protože na ostrově nebylo možné chovat skot vzhledem k tvrdému zimnímu období. V zemi ohně a ledu se chová přibližně osmdesát tisíc těchto koní. Ročně putují přibližně tři tisíce islandských koní do sedmnácti zemí světa – nejvíce do Německa, skandinávských zemí a Severní Ameriky. Staleté islandské zákony praví...žádný islandský kůň se nesmí vrátit zpět na Island, jakmile jednou ostrov opustil, a to z důvodu zachování čistoty plemene.