Čas vánočních skřítků ...
Dnešní noc je poněkud zvláštní a tajuplná …
Daleko v horách v Ludentsborgiru v oblasti Mývatnu se začínají probouzet trollové…
Podle staré islandské legendy, žije v horách, ukryta v jeskyni, stará, zlá, ošklivá obryně Grýla se svým manželem Leppalúðim, jejich kočičím mazlíčkem a třinácti syny. Celý rok se skrývají před světem, ale v době vánoc, kdy se země zahalí do temnoty, opouští úkryt a sestupují mezi lidi.
Legenda a Grýle a Leppalúðim pochází ze 17. století. Tento pár se potuloval mezi usedlostmi a unášel děti. Co se s nimi dělo pak, není jisté, ale pravděpodobně si na nich pochutnávali. Ještě více nahnáno mají Islanďané z jejich mazlíčka, Vánoční kočky. Děti, které nepochytá sama Grýla s Leppalúðim, pro ty se vydává právě tahle čtyřnohá stvůra. Největší zálusk má na ty, kteří o Štědrém večeru nemají na sobě nic nového. To, že byl někdo celý rok hodný, vůbec nehraje žádnou roli.
Od třinácti vánočních skřítků (Jólasveinar) žádné velké nebezpečí nehrozí, na rozdíl od svých rodičů nejsou zlí. Jsou to uličníci, co nadělují hodným dětem do punčochy drobné dárky, těm zlobivým pak brambory. Při té příležitosti rádi pozlobí hospodáře…a tak když se sejdou na jednom místě, lépe vyklidit plac…
Ale nebyl by to Island, kdyby to s vánočními skřítky bylo tak jednoduché. V koledách se zpívá a devíti, a v různých vánočních báchorkách se dá nalézt na sedmdesát různých jmen. A tak jsem pátrala, a dopátrala, že Leppalúð není prvním a jediným manželem Grýli, prý měla tři manžele, a s nimi prý až osmdesát potomků. Proč se tedy zpívá v koledách jen o devíti, opravdu netuším, ale netuší to ani Islanďané, a popravdě je to ani netrápí.
První z vánočních skřítků Stekkjastaur opouští úkryt v horách 12. prosince, každou další noc se vydává na cestu do lidských příbytků jeden z jeho bratrů, tak aby 24. prosince byli dole na zemi všichni. Po vánočních svátcích se postupně vracejí zpátky domů, do hor, až do Tří králů.
Stekkjastaur – skřítek všech ovčíren
Giljagaur – vánoční skřítek nešika, se rád vplíží se do kravínů, a pochutnává si na škraloupech a pěně mléka, které doluje z věder.
Stúfur – malý a tlustý
Þvörusleikir – rád bere dřevěné lžíce z kuchyní.
Pottaskefill – rád vylizuje zbytky jídla z hrnců.
Askasleikir – ukrývá se pod postelí, jakmile něco spadne na zem, vše uklidí.
Hurðaskellir – je příšerně hlučný, bouchá dveřmi, a budí lidi.
Skyrjarmur – rád si pochutnává na Skyru (mléčném tvarohu).
Bjúgnakrækir – má rád omáčky všeho druhu, a kde může, tam si vezme.
Gluggagægir – není tak chamtivý jako jeho bratři, ale je zvědavý, proto se neustále dívá skrz okna.
Gáttaþefur – má rád vůni cukroví a často ochutná.
Ketkrókur – zbožňuje skopové maso, a podle tradice se tento den připravuje uzené skopové maso, často zkouší ukrást kýtu.
Kertasníkir – má rád svíčky všech barev, má jednu i pro vás.
Fotogaléria k článku:
Popis: náměstí v Akureyri
Popis: Obryně Grýla s Leppalúðim v jeskyni
Popis: Dimmuborgir (Mývatn)
Komentáre k článku:
Komentovať môžu: ›REGISTROVANÍ MENOM‹
registrovaní nickom
všetci
MM&GM | 13-12-2009 14:49:03
*yes*
Miloš Majko | 12-12-2009 20:43:47
Krasny clanok... *yes*
Igor Lebiedzik | 12-12-2009 19:47:04
Príjemne strašidelný a tajomno-láskavý vianočný článok o Vianočných sviatkoch medzi škriatkami (skutočne) nadrozmernej veľkosti. Keďže svojou "veľkosťou" a aj hmotnosťou (asi) vyhovujem, Evka, dobrovoľne sa hlásim medzi dobrovoľných škriatkov. *yes* *yes* *yes*
Nádherný článok...
Pre pridávanie komentárov k článkom sa prihláste. Ak nemáte prihlasovacie meno a heslo, zaregistrujte sa tu.